Nichtburgerův šestiapůlboj

20-40 hráčů

Léto

2-3 hodiny

Pomůcky: fáborky, stopky, provázek, plechovka, řídké těsto, tři větší trička, doskočiště, stojany s laťkou, disk, koule, záznamníky výkonů

Ctěné dámy, velevážení pánové! Jest mi nesmírnou ctí zahájit význačný podnik tělocvičný, nesoucí jméno našeho skvělého rodáka K.H. Nichtburgera. Pravda jeho jméno se v naučném slovníku pana Otty nevyskytuje, ale toto jest způsobeno pouze nepřízní osudu a intrikami úhlavních nepřátel tohoto slovutného muže. Vždyť poslední výzkumy díla K.H.Nichtburgera jednoznačně dokazují, že to byla osobnost mnohem všestrannější a geniálnější než pověstný Jára Cimrman. Vědci se shodují v tomto hodnocení a vyslovují přívlastky, které můžeme shrnouti takto: byl druhý a poslední člověk, jenž byl schopen zvládnout všechny oblasti lidského vědění. Tím prvním jest počítán renesanční umělec Leonardo da Vinci, jenž měl u historiků zřejmě větší protekci, a tak byl do dějin zařazen, čímž vyfoukl místo K.H.Nichtburgerovi. Neboť jiné vysvětlení pro toto do nebe volající nedopatření neexistuje. Vzpomeňmež jenom na jeho činnost v oblasti cvičení fyzických, turismu a jiných, pro mladé sportsmany jistě navýsost atraktivních činnostech. Byl to on, kdo spolu se svým vzdáleným bratrancem ze strany nevlastního strýce baronem Pierrem de Coubertinem se podílel na prvních projektech velkolepě organizovaných cvičení a klání. Jejich ideologie se však výrazně lišila. Zatímco Coubertin oslavoval po vzoru antických Řekův ideál harmonického těla, Nichtburger stal se zastáncem úzkého sepětí tělo-cviku se životem. Jeho cvičení měla procvičovati dovednosti prakticky využitelné. Např. Bivojovo vzpěračské extempore bylo první zásadní ukázkou spojení sportu se životem. (Pro nedostatek divočáků však Nichtuberger vzpírání do svého systému nezařadil.) Klasické disciplíny byl Nichtburger ochoten zařadit jako ústupek Coubertinovi.

K rozepři zcela zásadní však došlo mezi těmito dvěma velikány před prvními hrami v Athénách roku 1896. Nichtburger je byl ochoten zaštítit svou již tehdy značnou autoritou pod podmínkou, že alespoň nazvány budou podle jeho návrhů. Varianty "Bivojské hry" ani "Hry kančí" však intrikami ve výboru přijaty nebyly, a tak došlo k rozkolu, ze kterého se olympijské hnutí dodnes nevzpamatovalo.

O velikosti K.H.Nichtburgera svědčí i to, že jeho nová seskupení disciplín sportovních výrazně předběhla dobu a jako taková upadla v zapomenutí. Teprve v době zcela nedávné se začínají jeho myšlenky prosazovat: jejich obnovitelé však využívajíce historického omylu, o němž byla zmínka, si právo na objev sprostě osobují. Pravda, K.H. Nichtburger jako každý génius neměl ve své době hned výrazných úspěchů se svými vynálezy. Vzpomeňme jen na spojení plavání s lyžováním, kdy první plavce s lyžemi na nohou zachraňoval plavčík Vondruška pod Jiráskovým mostem. Teprve vynález motorového člunu byl tou maličkostí, která Nichtburgerovi chyběla k rozmachu vodního lyžování, což je ovšem spíš vina pánů Watta a zejména Diesela, kteří se se svými vynálezy neodpovědně opozdili.

Nebo se zmiňme o Nichtburgerově snaze pojmout komplexně i zimní sporty. Začal se slučováním lyžování a bruslení a odvážlivce, které o výhodnosti tohoto počínání přesvědčil a kteří se tedy vydali do hor s bruslemi na nohou, provázel posměch. Teprve po dlouhých osmdesáti letech původní Nichtburgerův návrh byl akceptován, ale jak už to bývá, ani tentokrát tento styl nenese jméno skutečného objevitele, ale je nazván po nepříliš významném znalci Nichtburgerova díla Sitonenovi.

Leč vzpomeňme alespoň my pronikavého ducha našeho krajana a věnujme mu šestiapůlboj vycházející z jeho ideí.

Obroční míra polí

V době před zavedením mezinárodní soustavy jednotek SI panoval v této oblasti naprostý chaos. Měr bylo tolik, že se v nich nikdo nevyznal. Byla to jedna z mála oblastí, ve které se nedařilo ani Nichtburgerovi. Pro měření délky se snažil prosadit způsob rozšířený v jeho rodném kraji: používala se délka člověka (značka 1 č, německy 1 tch), pomocí níž se přeměřovaly každý lichý rok (odtud obroční) rozměry polí. Dvojice má za úkol co nejrychleji urazit dráhu dlouhou 60 až 100 m tak, že si oba hráči postupně lehají těsně za sebe, aby se navzájem dotýkali chodidly a hlavou. Měří se dosažený čas.

Skop mouchy shora dolů

V Nichtburgerově rodném kraji byli obyvatelé sužováni bodavým hmyzem. V noci sedaly mouchy na nízkých stropech v chalupách drobných a středních rolníků přímo nad postele, protože tam bylo nejtepleji. Ve svých přípravných cvičeních Nichtburger učil své svěřence zabíjet mouchy nejefektivnějším způsobem - skopávali je ze stropu prudkým trčením nohy. Hráč si určí výšku, kde má být zavěšena plechovka. Pak si pod něj lehne a snaží se trefit plechovku nohou. Když se do plechovky trefí, může ji umístit výše. Každý má tři pokusy a počítá se mu ten nejlepší.

Mlynářský hod

Při projektování pekárny na břehu řeky se Nichtburgerovi nedařilo. Nezodpovědným přístupem geometra, záměnou map a jinými nešťastnými náhodami byly díže postaveny na jiné straně řeky než pec. Pekaři tedy museli těsto přes vodu přehazovat. Připraví se řídké těsto z hladké mouky a vody (nebo z bláta). Dvojice se snaží přehodit hrudku tohoto těsta jeden druhému na co největší vzdálenost. Platný pokus je ten, při kterém bylo těsto chyceno druhým hráčem aniž by spadlo na zem. Jsou povoleny tři pokusy, započítává se nejlepší výkon.

Nepálská hlídka

Nichtburger se snažil vyřešit dlouholetý nepálský vojenský problém: dvojice vojáků, která řádně střežila všechny světové strany, se po skončení hlídky nevracela do kasáren, neboť zmrzla. Rozdělávat oheň bylo ze strategických důvodů zakázáno a také chození sem a tam bylo považováno za snížení ostražitosti. Nichtburger navrhl geniální postup - dvojice stála zády k sobě a celou noc dělala dřepy, čímž vojáci udržovali svou tělesnou teplotu nad fyziologickým minimem a výhled na všechny světové strany byl zachován. Dvojice hráčů si stoupne zády k sobě, zahákne se rukama a během jedné minuty se snaží udělat co nejvíce hlubokých dřepů.

Burešův běh

Nichtburger byl při jedné ze svých nepravidelných návštěv u choti mlynáře Bureše přistižen tímto v širokém okolí pověstným cholerikem. Neměl pražádnou možnost úniku, ale vynalézavý ženský rozum ho přece jen zachránil. Burešová, znajíc handicap svého muže - krátkozrakost - se oblékla s Nichtburgerem do jedněch šatů a Bureš považoval dvojici prchající rozkvetlým polem za jediného člověka. Dvojice se oblékne společně do jednoho většího trička (postaví se jeden za druhého) a běží určitou vzdálenost.

Burešův nástup

V době módy úzkých sukní měly dámy holdující jízdě koňmo velké problémy při nasedání na koně. Nichtburger vymyslel skvělý způsob, jak pánové mohou pomoci dámě do sedla. Provedou společně zvláštní trojskok a při třetím skoku je dáma vymrštěna gentlemanem přímo do sedla. Tento způsob nasedání na koně pak Nichtburger nazval Burešovým jménem podle závěrečného zvolání, které zaslechl u Bureše, když hráli taroky. Jde o jakýsi trojskok, při kterém všechny tři skoky následují plynule za sebou. Druhý hráč stojící za prvním uchopí prvního za boky a v této formaci provedou první dva skoky snožmo. V návaznosti na ně odhazuje druhý hráč prvního dopředu do třetího skoku. Měří se celková délka trojskoku. Při odhodu prvního hráče musí oba hráči zvolat silným hlasem "hop!". Dvojice má tři pokusy, započítává se ten nejdelší.

Skok vysokodaleký s diskem

Jak již bylo řečeno, snažil se Nichtburger pro ušetření času sdružovat atletické disciplíny. Jedním z jeho projektů bylo současné provádění skoku do dálky, do výšky a hodu diskem. Hráč skáče do doskočiště jako při skoku dalekém, ale přes laťku ve výšce 0,5 m, která je umístěna metr za odrazovým prkénkem. Skokan nese plochý kámen o hmotnosti 2 kg, který po odrazu za letu vzduchem odhodí. Měří se vzdálenost od odrazového prkénka k místu dopadu kamenu, nesmí se však přitom shodit laťka.

Hodnotí se pořadí v jednotlivých disciplínách a pak celkové pořadí.